Nikdy již válku!

Katolická církev, jíž podnítily války v Perském zálivu, ještě počátkem 90. let vydala protiválečnou výzvu, která říkala, že „válka ničí životy nevinných, učí zabíjet a ničí i životy těch, kteří zabíjejí.“ Dokonce označila rozvoj jako jiné jméno míru.

Jaká byla však další skutečnost? Následným krvavým a nespravedlivým válkám na Balkáně, jež sledovaly imperiální cíle, církve nezabránily. Bylo to Německo a Vatikán, které přispěly k tomu, že Evropa se vydala na válečnou cestu. Někteří přední církevní představitelé nedokázali vůči těmto válkám zaujmout ani neutrální postoj. Projevovali se protisrbsky. O tom všem nás informuje, kromě dalšího, i prof. Rajko Doleček. Jeho články nás přibližují k tomu, co se tehdy skutečně dělo.

Přesto však církve dovedly tehdy odsoudit probíhající války a dokonce se verbálně proti válkám postavit. Jak tomu je dnes? Mírový hlas církví neslyšíme. Křesťané nevydávají svými skutky svědectví o své víře. Dokonce ani Boží přikázání „Nezabiješ!“ nejen nectí, ale hrubě a vědomě mnozí z nich porušují. Máme na myslí především tak zvané politické křesťany. U nás jsou to ti, kteří se vydávají celá léta za křesťany, a nyní jako vládní činitelé se připojují k válečné světové klice. Místo lásky k bližním hlásají rusofobii. Ta pomáhá v naší republice vytvářet nutný odpudivý obraz nepřítele, který nás a snad téměř svět poškozuje, ohrožuje. Proto musí být Rusko, říkají, zastaveno. Pravda pláče, když lež vyhrává. Válka již klepe na naše dveře. Neotvírejme je, ale pevně zajistěme! Pokud jen je pootevřeme, uvidíme samo peklo. Válka nemusí být jen konvenční, ale také jaderná. A pokud se rozhoří plným plamenem, nikdo ji už neuhasí. Máme děti, své blízké, naši přátelé, známí též. Je všechny můžeme svými i verbálními válečnickými výzvami ohrozit. Světová jaderná válka, pokud k ní dojde, může ohrozit lidstvo, jeho existenci. V podmínkách jaderné zimy můžeme pomalu, ale jistě, umírat. Může s námi zemřít i veškerý život na této krásné modré planetě.

Ještě je čas, i když odpočítávání zřejmě již může probíhat. Řekněme každý sám za sebe, za své blízké, že válku nechceme a nebudeme ji podporovat. Řekněme všem, že jsme pro mír, pro další rozvoj. Jen živí lidé, se mohou těšit svobodě, demokracii a lidským právům. Pokud o nich dnešní válečníci mluvili a mluví, pak sami svou současnou činností dokazují, že jejich slova byla a jsou šelestem zvuku, falešnou vábničkou, jež nás dovedla k dnešní hrůzné situaci. Pokud naši „političtí křesťané“, a jím podobní jinde ve světě, se nezastaví, byť i na samém okraji bezedné propasti, dovedou křesťanství do samého pekla a lidstvo k možnému zániku.

Dr. O. Tuleškov